Menhiry

            Mnohé kameny čnící ze země na mnoha místech světa jsou opředeny tajemstvím, jsou to místa se zvláštní energií. Megalitických památek jsou u nás, stejně jako jinde na světě, tisíce.

            Osamělé obrovské kameny stojící uprostřed polí, spadly z vesmíru, nebo je tam někdo umístil záměrně?

            Nejznámější je anglické Stonehenge či francouzský Carnac, ale i na našem území, zejména v okolí Kladna, Slaného a Loun, se jich dá nalézt slušná řádka.

            Co o těchto megalitech, čili neopracovaných kamenech, vlastně víme? Mnoho toho není, jde spíše o dohady, neboť prokázat se nedá nic. Je ale pravděpodobné, že byly vztyčeny v době zhruba 3000 let před naším letopočtem. Nacházíme je na místech uctívaných Kelty, ale je možné, že tam  byly umístěny již dříve.

            Byly respektovány i pohanskými Slovany, ale s příchodem křesťanství byly mnohé megality zničeny, v pozdějších dobách rozbity a použity na stavbách. Lidem mohly sloužit jako kamenné kalendáře, obětiště či souvisí s náboženstvím. Jedna z teorií hovoří i o tom, že léčí zemi tím, že jsou na strategických místech, v jakýchsi akupunkturních bodech.

            Předpokládá se, že do dnešních dní se zachovala zhruba desetina těchto megalitů.

            Pojďme se za některými vypravit :

1.trasa : (72,5 km) 

Kralupy nad Vltavou – Velvary – Černuc – Hospozín – Poštovice – Šlapánice – Budenice – Jarpice – Vraný – Telce - Klobuky –  Čeradice – Páleček – Stradonice – Lisovice – Zlonice – Břešťany – Tmáň – Skůry – Bratkovice - Nabdín –Velvary – Kralupy nad Vltavou   

Klobuky : Jde o největší menhir na našem území, stojí sám jako voják v poli nedaleko vesnice, říká se mu „Zkamenělý pastýř“ či „Kamenný muž“. Jedná se o štíhlý, vysoký, černý kámen - železitý pískovec s příměsi. Jedná o typický příklad menhiru středoevropského typu, který sloužil buď k astronomickým účelům, obřadům letního slunovratu, nebo jako shromaždiště rozličných druhů energií.
U menhiru jako u jednoho z mála, známe jeho historii, která ovšem nebyla nijak pozitivní. I když se vyhnul zasazení kříže (jeho pokřesťanštění), byl v průběhu temných staletí středověku několikrát povalen (naposledy byl vztyčen až ve století devatenáctém!), což vytváří drsný stín reality nad nejznámější pověstí o tomto menhiru.

Pověst praví, že menhir se přibližuje každým rokem o průměr špendlíkové hlavičky ke klobuckému kostelu a až se dotkne jeho zdí, nastane tolik rozebíraný konec světa. Ale i kdyby tato pověst byla pravdivá, můžeme zůstávat klidní, protože jednoduchým vydělením  vzdálenosti 1 km (ke kostelu)  a 1 mm (průměr hlavičky) by nám vyšel konec světa až za 1 000 000 let. Kámen byl obklopen kruhem menších menhirů (do 1 m), které s ním mohly tvořit jak energetickou, tak astronomickou soustavu. Ty ale bohužel nápor církve i prostých lidí nevydržely a byly vysazeny. Nyní je kámen již dlouho v klidu na svém místě v poli, místní zemědělci k němu mají respekt a úctu a tak kolem něj nechávají několikametrový neobdělaný kruh.

Skůry : Umístění předpokládaného kamene bylo identifikováno na základě mapové rešerše a pomístního názvu U kamene severně od obce. Na mapovaném místě však žádný kámen už nalezen nebyl. Patrně byl odstraněn již krátce po provedeném mapování, tedy v průběhu druhé poloviny 19. století, pravděpodobně jde o pískovcovou hranolovitou stélu zazděnou v novější době do hřbitovní zdi ve Skůrách. Jde o červenohnědý, jemnozrnný až středozrnný pískovec s železitým tmelem.

2.trasa : (78 km) 

Kralupy nad Vltavou – Olovnice – Neuměřice – Kamenný most  – Podlešín – Knovíz  – Jemníky – Pchery – Saky – Třebichovice – Smečno – Hradečno – Ledce – Řisuty – Studeněves – Slaný – Slánská hora – Luníkov – Ješín – Kralupy nad Vltavou
Kamenný most : Kámen je v blízkosti pravěkého sídliště s nálezy volutové keramiky a kamenných

i kostěných nástrojů. Pokud jde o dobu vztyčení kamene, uvádí se, že lidé v obci slýchali již od svých dědů, že kámen kde stával od nepaměti. V roce 1896 údajně narazil sedlák F. Houda při výkopu na pole přímo u kamene na dvě lidské kostry. Než však mohl nález ohledán,  rozházeli venkované kosti po poli. Podle údajů byl vedle koster nalezen kousek železa, jedna z koster prý sahala až pod kámen. Rozměry : výška 1,0 m - hmotnost : 0,8 t. Jde o jemnozrnný, světle šedý, oligomiktní (valouny tvořené křemenem a vulkanickými horninami), slepenec se základní hmotou, tvořenou kaoliniticky zvětralým pískovcem až arkózou.

Jemníky : Kámen se nacházel na temeni táhlého plochého návrší severně od obce, asi 100 metrů na sever od silnice do Netovic na místě tradičně označovaném U kamene. Kolem poloviny 20.století byl svržen do blízké opuštěné malé pískovny asi 200 metrů od původního místa, a tam byl později postupně zasypán skládkou domovního odpadu. Dnes leží po pravé straně silnice směr Netovice u trianglu. Výška 1,0 m - hmotnost : 0,9 t - hornina : středozrnný křemenný slepenec se základní hmotou, tvořenou pískovcem a železitým tmelem. Barva je žlutohnědá až rezavě hnědá.
Smečno : Plochá stélka je mírně nakloněna k severu. Má výšku 110 cm, šířku 70 cm a tloušťku 25
cm. Odhad hmotnosti je asi 0,6 tuny. Na severní straně je znatelná pozitivní reliéfní rytina latinského kříže, možná původní. Vystupuje asi 1 až 2 cm nad povrch a zabírá téměř celou plochu kamenné desky. Horninou je rezavý železitý pískovec. S největší pravděpodobností se jedná o smírčí kámen.
Ledce : Kamenná řadu ze 7 kamenů, hlavní dvojice kamenů o výšce 0,8 a 0,7m a hmotnosti 0,5 a 0,6 t stojí na křižovatce bývalých polních cest hlubokým starým úvozem na rozhraní katastrů Řisuty, Ledce a Přelíc. Pod názvem "Ke dwaum kamenum" byly označeny na katastrální mapě z roku 1841. Byly znovuobjeveny až roku 1982 na základě terénního ověřování pomístního názvu.
Slánská hora : Dva kameny z cizorodého materiálu typu menhirů leží na svazích Slánské hory, jeden na severním úbočí na turistické stezce, druhý na jižním úbočí při okraji lesíka přímo nad sídlištěm. Jde o křemence s ojedinělými valouny křemene, světlé pleťové až rezavé barvy (sluňák). Na jedné straně kamene jsou zachovány stopy po hrnutí. výška 2,4 m, hmotnost asi 2,0 t. Druhý kámen má barvu šedou.

3.trasa : (83 km)  

Kralupy nad Vltavou – Olovnice – Slatina – Třebusice – Olšany – Čabárna – Švermov – Vinařice – Libušín – Srby – Tuchlovice – Kamenné Žehrovice – Doksy – Družec – Valdek – Braškov – Kožová hora – Kladno – Vrapice – Stehelčeves – Dřetovice – Kováry – Zákolany – Otvovice – Ješín – Kralupy nad Vltavou
Vinařice : Předpokládá se, že menhir stával na Vinařické hoře (412 m.n.m.) nebo na vedlejším vrcholku (408m), odkud byl svalen. Mohl ale být umístěn i v sedle. Z tohoto místa je dobře viditelná hora Říp. V minulém století posloužil jako materiál pro památník obětem 1.světové války který je umístěn proti obecnímu úřadu v obci. Horninou je světlý, šedobílý, jemnozrnný křemenný pískovec až křemenec. Obsahuje nepravidelně rozmístěné ostrohranné úlomky mléčně bílého křemene o velikosti do 0,5 cm. Na zadní straně kamene jsou stopy patrné po hrnutí v podobě nepravidelně zprohýbaných a stlačených vln. Jde o "sluňák" terciérního stáří (asi 25 mil. let).
Tuchlovice : Kámen se nacházel pravděpodobně na poli poblíž cesty, odkud byl neznámo kým a
kdy odstraněn. V druhotné poloze byl v příkopu u cesty z Tuchlovic k dolu Nosek, asi 220 metrů od objektu dolu, 1100 m od Tuchlovic. Původní místo není na mapách nijak označeno, ani není indicie pomístního názvu. Rozměry : délka 1,3 m, šířka 74 cm, tloušťka 55 cm, hmotnost : 0,8 t. Jde o hnědavý až rezavě hnědý, středozrnný křemenný slepenec s valouny křemene o velikosti více než 20 mm.
Družec : Menhir od roku 1690 známý jako „Zkamenělec“ se původně nacházel přímo před kostelem, asi o 30 metrů jižněji než dnes. Na nynější místo byl přemístěn v roce 1856. Je opřen v rohu zdi hřbitova po pravé straně hlavního vchodu do kostela mezi hřbitovní zdí a stavbou rodinného domku. Je vyobrazen v anonymním církevním spise "Via Sancta" z roku 1690. Názory na původnost kamene, jeho umístění i účel jsou rozporné. Jde o kámen z drobnozrnného bělošedého slepence s valounky křemene, vysoký 1,8 m, se základnou 50x35 cm, předpokládaná hmotnost 800 kg.

Jistá podobnost s lidskou postavou inspirovala snad vznik pověsti, podle které jeden z nesvářených bratří zaklel toho druhého do kamene. Po čase, pod tíhou výčitek, chtěl svého bratra pohřbít, ale to mu kněz nechtěl dovolit. Proto kámen opřel alespoň o hřbitovní zeď. Další pověst praví, že zkamenělým nešťastníkem je pasák ovcí, který hnal stádo kolem kostela, kde se právě zpívaly pašije a naschvál práskal bičem.