Splnil jsem si další sen. Poté, kdy jsem se podíval do Reykjavíku na místo, kde se odehrál zápas o titul mistra světa mezi Bobby Fischerem a Borisem Spasským, viděl jsem na vlastní oči v akci i nejlepší šachisty světa přímo na olympiádě. A proč toho nevyužít, když se po několika desetiletích nekonala olympiáda někde v Argentině, na Filipínách nebo na dálné Sibiři, ale doslova kousek od českých hranic v Drážďanech.. Mimochodem - exmistr světa Spasský tam dorazil hned den po nás.

I když tenhle autobus u Zwingeru, jen pár kroků od Kongresového centra, kde se olympiáda hraje, patřil Gruberovi, my jsme s Kamalem radši jeli naším autem. Miloše jsme nakonec nikde ani nepotkali.

Koridory v sále nám jako běžným návštěvníkům zůstaly nepřístupné, a tak jsme se mohli dívat pouze z ochozů. Jen pod hlavní pódium jsme se občas podívat mohli.

  Takhle jsem naši fotku našel na oficiálních stránkách olympiády ze soboty 22.11. Bohužel my nejsme ti dva, kteří si podávají ruce (to je Gelfand s Aronjanem), ani nikde poblíž. Tam, jak je vpravo nahoře ten zelený obdélníček, tak tam sedíme v první řadě mezi diváky na galerii.

Ale jak říká, občas jsme se dostali i blíž. Tady například Saskirjana, který vstal od své partie na třetí šachovnici, napomíná Gelfand, ať mu nezírá přes rameno, že ho ruší. Aronjan zamyšleně přihlíží a drbe se ve vousech, cože se to tam u něho děje (nakonec to prohrál), zatímco z povzdálí  všechno sleduje zvláštní host večera Anatolij Karpov.

Naše ženy bojovaly hned pod hlavním pódiem ale určitě nepatřily k nejsledovanějším. Dokonce i Štoček se více chodil dívat na Slovenky a i ty se na něj více smály.

Hned pod námi hrála za Švédsko Pia Cramling, ale stoprocentně nejkrásnější šachistkou ten den byla bulharská jednička, krásná štíhlá blondýnka celá v černém, Antoaneta Štefanová. (stojí nad svým týmem vlevo) Neměla na nás čas - snažila se vyhrát a podařilo se jí to. My jsme s Kamalem navázali kontakt pouze s členkou japonského týmu, kterou jsme poprosili, aby nás vyfotila u jedné šachovnice, abychom i my měli vzpomínku, jak jsme si na olympiádě zahráli partii. Fotku má Kamal ve foťáku a bude zveřejněna jako předmět doličný později.

Největší pozornost tentokrát kromě zápasu na prvním stole mezi Izraelem a Arménií budil zápas Rusko-Ukrajina. Kramnik se na partii s Ivančukem opravdu hodně soustředil.

A když si odskočil od šachovnice ven, tak se vracel tak rychle, že ho můj fotící telefon zaznamenal jen jako bílou rozmazanou skvrnu (uprostřed). Za ním vlevo vidíte Movsesjana v černé vestě a modré košili, vedle něj v červeném Ftáčník. Hned vedle nich vlevo sedí Angličané v čele Michaelem Adamsem a Nigelem Shortem.

Naši (Navara, Hráček, Láznička, Štoček) hráli skromně vzadu téměř u zdi mezi Filipínami, Bangladéší a Skotskem. Tam se fotilo dobře. Nikdo tam téměř nebyl.

Snažil jsem hlídat Svídlera s Topalovem (ten právě uprostřed ve světlém saku pozoruje dění uprostřed sálu a nabídnout jim místo v kralupském týmu proti Žebráku příští neděli, až olympiáda skončí - vždyť to mají téměř při cestě, ne?

A pak jsme šli i mimo sál, protože to byl doslova šachový veletrh se vším všudy. Cesta domů už byla lepší než ráno v tom prvním letošním sněžení, ale stálo to zato. RŽ.