V Děčíně opět debakl 0,5:7,5

Když jsem se díval na náš loňský výsledek z Děčína, kdy jsme tam prohráli jen těsně 3,5:4,5 a ještě sváděli část viny za naši prohru na nervózní výkon debutanta Fandy Hánla, říkal jsem si, co se to s námi stalo? I když jsme seděli jinak, sestavy byly přesto hodně podobné, ale něco se děje. Jednak nás soupeři nepodceňují (což by upřímně letos klidně zatím mohli), jednak to fakt nikomu moc nejde. Protože čím se tenhle zápas lišil od loňského utkání v Děčíně, to je zřejmé. Sebevědomí, svižnost a rozehranost – to nějak letos v týmu postrádám. Ale v čem byl jiný ve srovnání s minulým kolem proti Liberci? Trochu mě možná mohla potěšit bojovnost i zlepšený výkon, i když na celkovém debaklu to tolik nezměnilo. Velice dobře, dokonce se nebojím říct, že na výhru, stáli tentokrát Kamal a Kája Slapnička. Oba pozice pokazili a dokonale otočili svým posledním 40. tahem před časovou kontrolou. Kája dokonce dva tahy předtím na mé doporučení odmítl remízu opakováním tahů, takže ho to musí mrzet dvojnásob a já se mu omlouvám za špatnou radu. Teď při pohledu na celkový výsledek to může vypadat jako čiré bláznovství, ale v tu chvíli to skutečně vypadalo, že máme šanci na to něco udělat s celkovým výsledkem a Slapničkova převaha dvojice střelců na to měla. Bohužel si napřed jednoho z laufrů nechal vyměnit aby vzápětí přišel vyšachováním o čistou věž. Ani Kučera ani Palas nestáli špatně, určité šance měl ještě i Robert. Ale ke konci partií se projevila nerozehranost hráčů na naší straně stolu. Jak se zápas vyvíjel: Honza Štursa přijal nabídku remízy v mírně lepší, ale nijak jasné pozici. Pak se rychle rozhodlo na posledních dvou šachovnicích, kde jak Kopecký, tak já jsme odevzdali body bez výraznějšího odporu. Na první šachovnici se odehrál velice kvalitní souboj, který domácí Sejkora rozhodl efektní obětí kvality, kterou mohl vylepšit ještě další obětí jezdce, což se sice nestalo, ale na pěknou výhru to i tak stačilo. Doporučuji k přehrání, pokud bych mohl udělovat cenu za krásu, hlasoval bych pro tuto partii. Prohrál i Tomáš Kučera v partii, kterou rozhodly těžké figury a horší postavení jeho krále. Čtyřvěžovou koncovku prohrál nakonec po nejdelší partii i Aleš Palas, a i tady rozhodla schopnost větší koncentrace soupeře. Kamal Jarrah zahrál v poslední vteřině před limitem svůj 40. tah tak, že našel téměř ten jediný, který nejen, že nevyhrával, ale dokonce prohrál. I to se může stát a Kamal měl pravdu ve svém výroku při podepisování partiáře, že to, že ostatní prohráli dříve než on jim nedává právo na kritiku jeho výkonu.

Na závěr malou poznámku k prostředí – za dvěma tenkými zdmi se odehrával basketbalový souboj žáků Děčína s Mostem, který přijelo podpořit několik mosteckých fanoušků s bubny a vuvuzelami. Do dvanácti hodin byl v hrací místnosti takový rámus, že nás všechny bolela hlava i uši. Domácí se snažili udělat maximum pro slušné hrací prostředí, ale moc to nešlo. Postihlo to všechny šachisty stejně, takže tím v žádném případě nechci říct, že to nějak ovlivnilo výsledek. Ale je to zamyšlení pro všechny, kteří rádi dělají rámus, jestli je to vždy únosné pro okolí. Tohle byla prostě hrůza.

Takhle nás viděli soupeři - rozbor z dečínských webových stránek zde