Kralupy-Neratovice 2:6

V neděli 8.1.2012 jsme na neratovické borce neměli. Ať chceme nebo ne, bez Honzy Skřivánka jsme pouze poloviční. Netvrdím, že s ním v sestavě bychom vyhráli, ale mohli jsme mít šanci. Takhle hosté zhodnotili zápas jako klidnou výhru a měli pravdu, protože se ani jednou v jeho průběhu nestalo, že bychom ho někde zdramatizovali, že by se museli obávat o výsledek. Snad pouze v okamžiku, kdy se mnou Vojta Drábek ztratil toho pěšce, kterého měl chvíli navíc a já mu dva tahy před časovou kontrolou v oboustranné časovce nabídl remízu, začalo na druhé straně stolu trochu počítání, zda si to mohou dovolit, ale netrvalo to dlouho. Koneckonců v té chvíli se stejně naše partie překulovala do vynucené pěšcové koncovky, která byla lepší pro mne, takže stejně nebylo co řešit. A já tušil, že moc šancí jak zvrátit zápas, stejně  při svém aktuáním zdravotním stavu (hrál jsem v horečkách) nemám. Tentokrát jsme nevedli, ale stav se poprvé měnil na 0,5:0,5, když Kamal s bílými figurami proti Purnochovi slušně rozehrál pro ně oba neznámou variantu v zahájení a od určitého okamžiku už se mu nechtělo riskovat další postup. Pak  jsme během třetí hodiny hry prohráli  tři partie za sebou – Kája Slapnička sebral otráveného pěšce na c6 a musel odevzdat figuru, aby neztratil dámu, Aleš Palas doplatil na problém s vývinem svého bělopolného střelce a Tomáš Kučera, který zažil pravé hokejové nedáš – dostaneš. Odmítl si s vidinou jiné ideje uvolnit si sloupce pro útok na bílého krále, který by byl velmi brzy konečný, a místo toho dovolil soupeři rychlými výměnami zlepšit souhru figur, takže Roman Burda jako sovětská sborná za starých časů, nastoupil s převahou ve středu hřiště a Michailov, Petrov a Charlamov bez problémů skórovali. Škoda. Tomáš přišel o stoprocentní úspěšnost a přitom ji měl jako na talíři. Pak jsem remízou zaokrouhlil na 1:4. Jenže brzy prohrál i Honza Štursa, který sice po tragicky sehraném zahájení vyrovnal hru a možná měl i chvíli několik šancí, jak přejít k pěkné protihře, ale nevyužil je. A tak za stavu 1:5 tahali už jen první a sedmá šachovnice a všem bylo jasné, že už jde jen o kosmetickou úpravu skóre. Radek Volek měl pěšce více v koncovce čtyř lehkých figur a ve snaze vyhrát vyměnil jednoho střelce ze své střelcové dvojice za soupeřova jediného, čímž vznikla koncovka jezdec proti střelci., v němž byl koník o trochu silnější, takže do konce se pro změnu zase bránil s pěšce méně Radek. Ale byla to nejspíš pořád remíza, i když oba hráči zaslouží pochvalu za bojovnost – sehráli 98 tahů. (Ale kdo pak to má přepisovat do pgn?) Robert Seifarth měl partii po Jandourkově hrubce jako vždy celkem snadno vyhranou, ale nakonec to po boji ve věžové koncovce taky skončilo remízou, takže celkově 2:6.  RŽ

Takhle viděl zápas kapitán hostů Pepa Purnoch: Zde:

Seifarth-Jandourek. Cerný právě zahrál hrubku Vc2?? Bílý měl vyhrát po správném Db4+, kdy hrozí Db3 s napadení věže a s proniknutím na g8. Nestalo se.

Burda-Kučera. Tady zase s hrubkou přišel bílý a zahrál c4. Po správném bxc4 se jeho pozice rozpadá. Ani to se však nestalo

Drábek-Zamboch: Závěrečná pozice - remiz. Po vynucených výměnách by se hrála pěšcová koncovka. Mohl jsem ji vyhrát?