Vršovice-Kralupy 3:5

Téměř po měsíční přestávce – 6.listopadu 2011 pokračovala druhým kolem druholigová soutěž. Rád bych napsal – a každé novinářské klišé k tomu svádí – že naše první ligová výhra se rodila složitě a po těžkém boji. Ale nebylo tomu tak. Největšího favorita soutěže a tým, který ještě loni hrál 1. ligu, jsme porazili lehce a snadno a domácí mohou být rádi, že jsme neodjeli s mnohem výraznějším vítězstvím, protože osobně já jsem vypustil remízu po hrubce v 38.tahu a Robert na první šachovnici byl tak jasně vyhraný, že tomu asi sám nemohl uvěřit a místo jednoduchých řešení hledal stále za soupeře nějaké zápletky, až koncovku se dvěma věžemi proti střelci a věži nakonec prohrál. Opět se potvrdila naše klasická kralupská jánošíkovská tradice – „bohatým brát a chudým dávat“. (I když kdo je v této soutěži chudý? To jsme asi jen my). Zápas začal podobně jako před měsícem v Teplicích – opět jsme poměrně rychle vedli 1:0. Tomáš Kučera se rozhodl, že na sebe nenechá dlouho čekat svou přítelkyni, a svého soupeře vyprovodil rychle po neodvratitelném matovém útoku. Netrvalo dlouho a domácí vyrovnali zásluhou zbytečně pasivní hry Kamala. A pak se začaly dít věci: Honza Skřivánek zaskočil Milana Markoviče odvážným výpadem h5 hned v úvodu partie, a tak dlouho držel svou dvojicí střelců na centrálních diagonálách bílého krále v nebezpečí, až to prostě domácí hráč už nemohl ustát. V tu chvíli už získal Robert Seifarth na první šachovnici hezkým obratem kvalitu a držel další výhodu díky aktivní dámě, zatímco já osobně po klasických ztrátách pěšce ve Slovanské začal ohrožovat soupeřova krále všemi třemi těžkými figurami. Aleš typicky trpělivě posiloval pozici jemnými tahy, kterými omezoval pohyb figur svého oponenta v centru šachovnice a Kája Slapnička nenápadně získal pěšce. V té chvíli už moc dobře stál i Honza Štursa, takže domácí museli něco podniknout. Podnikli: Svatoš zaútočil na Slapničkovu malou rošádu a Karel, i když měl velice překvapivě víc času než soupeř, nezahrál zcela správné pokračování. Partie se zamotala, ale najednou měl Karel snad dámu navíc, nevím přesně, a soupeř už neměl co hrát. Po partii byl dost „na dně“ protože při analýze přes chytrý telefon v bohemkářské hospodě u Ďolíčku, kde jsme se všichni sešli, zjistil, že už měl v jednu chvíli výhodu +9 (nemohu potvrdit, partii jsem ještě vcelku neviděl). Ale Karel to ustál a soupeř najednou zjistil, že má o dámu méně. Blahopřejeme! Pak už to šlo rychle – po Skřivánkovi vyhrál i Aleš, když jeho soupeř rezignoval proti čtyřem spojeným a přitom zcela volným pěšcům na dámském křídle. Pak jsem prohrál já. I když se nechci vymlouvat, tak v rozhodujících chvílích partie mě začali usilovně shánět z práce (telefon jsem si nechal zapnutý u rozhodčího a viděl jsem 5 zmeškaných hovorů, a tak jsem znervózněl, že jsem v pozici na diagramu nezahrál logické a nutné De3 se snadnou remízou, ale s vidinou toho, jak by stála věž hezky na b8 jsem rychle zahrál g3, abych o ní nepřišel odšachem, a v tom jsem uviděl maty, které dostanu na první řadě. Naštěstí důležitý 5. bod uhrál Honza Štursa, když jeho soupeř dost nečekaně zjistil, že ať dělá co dělá, dostane příštím tahem mat. Takže Robert mohl v klidu hrát a nakonec, i když on osobně určitě moc rád není, i vyhranou partii prohrát, protože na celkovém vítězství 5:3 už to nic nezměnilo. RŽ