Kralupy – Kolín B  4:4

I po třetím kole se držíme v přední polovině tabulky a jsme na tom lépe než Chelsea, která doma prohrála vysoko 0:3. My jsme letos ještě neprohráli, ale také jen jednou vyhráli. A jako letos už tradičně, zase jsme nechali jednoho z nás, aby se za tým popral až do samotného závěru. V prvním kole to byl Kamal, jenž musel vyhrát (a nevyhrál), ve druhém Karel Slapnička (tomu se to podařilo) a včera Honza Skřivánek, a ten to také ve stém tahu dokázal a udržel tak celkovou plichtu. V závěru měl tedy velké štěstí, protože v koncovce K+J+pxK+p+p soupeři nabídl jezdce k braní, čímž by vznikla remízová koncovka, ale oba to díkybohu pro nás spočítali špatně, takže jezdec na šachovnici zůstal a nakonec to Honzovi vyhrál. Upřímně vzato, bylo to i zasloužené (těžko bych to asi mohl napsat jinak, že? To bych musel být z Kolína), protože ta partie se dala vyhrát už mnohokrát dříve, ale nakonec to přispělo k tomu, že zápas byl dramatický až do konce, přesto, že v něm byly jen dvě rezultativní partie. Druhou sehrál Karel Slapnička a prohrál ji se Štolbou. Byla to nezvyklá situace, vidět Miloše Štolbu na druhé straně šachovnice. Vždyť Honza Skřivánek, Kamal i já jsme spolu s Milošem odehráli několik let a desítky zajímavých zápasů za jeden nejmenovaný pražský tým (nakonec jsme my čtyři kluci z Mahrly i včera udělali 3 body, takže základ byl položen). Ovšem zabodovat proti Kralupům, to zrovna nemusel. Ale partie to byla divná. Oba dva prokázali udivující neznalost zahájení, do něhož se pustili. Nejen, že je stálo moc času, ale navíc ho oba sehráli špatně. Už v 11. tahu měl bílý Štolba na stole rozhodující kombinaci, ale ucukl. Pak Karel hru pro něj elegantním způsobem trpělivě vyrovnal, aby vzápětí nesmyslným ústupem věže z volného sloupce soupeři vrátil iniciativu a v koncovce těžkých figur už byl bez pěšců i bez šance. A teď k remízám od první šachovnice. Jirku Kopeckého je potřeba za výsledek pochválit. Hrál trpělivé šachy se snahou využít co nejvíc strategických výhod, které mu bílé figury poskytly. Dokonce si dovolil v první fázi dokonce odmítnout remízu, ale když se ukázalo, že není na co vyhrát, byl za ní rád. Honza Štursa hrál 35 tahů dlouhou věžovou koncovku s marnou snahou vyvrátit pravidlo, že všechny věžovky jsou remízové. Tahle byla. U Miloše Grubera na páté šachovnici mě překvapila Rybka v analýze. Celý večer jsem byl totiž přesvědčený, že stál dobře a někde soupeře vypustil. Ale nakonec se ukázalo, že oba hráli dobře a ostrá partie, kde si oba pustili věže na své druhé, resp. sedmé řady, skončila spravedlivě věčným šachem. Michálek-Žamboch na šesté šachovnici – také remíza. Bránil jsem se s jezdcem proti střelci v koncovce, kde měl bílý o dva pěšce víc, ale naštěstí v podobě trojpěšce a ten můj jezdec jeho krále nikam nepustil. Kuriozitou je, že ve druhém kole hrál pan Michálek téměř shodnou koncovku s Úholičkami proti Otrubovi a vyhrál. Jenže tam měl jen dvojpěšce. Možná jsem měl štěstí, že jsem mu jednoho pěšce z těch tří za sebou nevzal. Tomáš Kučera měl celou partii mírně navrch – lépe mu hrály věže, měl dobrého jezdce proti špatnému střelci, ale soupeř dokázal pozici dokonale zablokovat, že ani tam už nešlo nic vymyslet. Kamal byl s remízou spokojený dost rychle po začátku a moc toho nevymýšlel. Když zahrál téměř v zahájení oběma krajními pěšci o dvě pole (a5 i h5) a soupeř nabídl v 15. tahu půlku, nebylo co řešit. Favority jsme v tomto zápase rozhodně nebyli, takže remízu bereme.   RŽ

Michálek-Žamboch na šesté šachovnici – také remíza. Bránil jsem se s jezdcem proti střelci v koncovce, kde měl bílý o dva pěšce víc, ale naštěstí v podobě trojpěšce a ten můj jezdec jeho krále nikam nepustil. Kuriozitou je, že ve druhém kole hrál pan Michálek téměř shodnou koncovku s Úholičkami proti Otrubovi a vyhrál. Jenže tam měl jen dvojpěšce. Možná jsem měl štěstí, že jsem mu jednoho pěšce z těch tří za sebou nevzal.