Povodňová Praha

Jak jste si jistě všimli, na přelomu května a června významně zapršelo, což i díky jarním povodním znamenalo opětovné zvýšení hladin řek. Tentokrát to odnesla hodně Berounka, Vltava pod kaskádou pouštěla právě tolik vody, aby Prahou neproteklo více než Qneš, což dělá daleko víc, než tudy nakonec teklo. Přesto to byla nadílka velice bohatá a tak Váďuva přišel s tím, že bychom si mohli dát na odpoledne sjezd z Troji do Veltrus. Jen tak turisticky, na kanále se toho stejně moc natrénovat nedá, tak proč si neudělat příjemné pádlovací odpoledne. Mě se zdálo škoda, abychom jeli jen z Troji, tím spíš, že mě v tejdnu lákal Lubásek na luxusní serfovačku na Štvanici, tak jsem navrhnul, že dáme Prahu. To už je ale zase dost na dlouho, tak jsme řešili odkud a tak. Nakonec jsme počítali tak nějak z Barranďákem, akorát že to je už dost daleko a neznáme ty jezy tam.. Byl zrovna konec semestru, dělal jsem nějaký zkoušky v předtermínech a honil zápočty, takže domluva byla vcelku obtížná a voda zatím padala dolů.. Nakonec když jsme se na sobotu konečně rozhoupali, neteklo už 800 jako při kulminaci, ale něco pod 600 m3/s. Snad to ještě půjde. Domluva zní tak, že jedeme nakonec jen 3 pádlisti - Váďuva, Čap a já a odveze nás Jožka. Kluci mě nabíraj doma, zrovna asi tak 3 minuty před očekávaným odjezdem mi přijde matka, že chce něco nascanovat a vytisknout a potřebuje to nutně teď hned a sama to prej neumí (no radši tak, nexci aby se mi srala do compu..:-)). Samozřejmě jen co strčím cár papíru do scanneru, tak kluci přijedou. No, tak chvilku počkaj no.. Jedem tedy do Prahy, směrem ke Smíchovu, že na vodu půjdeme tam, kde to půjde, určitě někde nad Karlovým mostem. Naviguju to tak, že zaparkujeme na Újezdě nedaleko HG Sportu.. Tam je ale všude plno, parkovat se nedá nigde. Nakonec Jožka staví auto u krajnice snad na zákazu stání a my jdeme omrknout situaci proti proudu na kraj Dětského ostrova, kde navazuje Štítkovský jez, abychom našli nějaký místo k nalejzání. Jez vypadá dobře, z výšky navigace pohoda. Všude se motá hafo cizinců, trochu mi lepí, aby na nás něgde nenaběhli benga. Přecejen za povodňovýho stavu se na vodě nesmí a dejte debilovi moc a bude vás prcat za to, že jdete na chodníku vlevo. A to nemluvím o tom, když se s tím debilem máte ještě bavit, nebo mu nedej bože něco vysvětlovat.. Ostatně všichni známe naše bengaboys, co jsou za čúráky. Jožka tedy zůstává u auta hlídat. Štítkovskej jez má uprostřed docela velkej válec, vyhlížíme si tedy, že pojedem vlevo asi tak 20m od břehu, kde se dělá taková vlna s balíkama, v pohodě.. Proti proudu nacházím před mostem místo na nalejzání i zaparkování pro auto na uzavřeným vjezdu na náplavku, krásně se tu bude nalejzat na silnici svažující se rovnou do vody. Cestou zpět ale koumáme, aby nebyl na tom jezu u Karlovek takovej válec přes celou řeku a my tam pak naslepo nespadli.. Tak radši běžíme i po proudu, abychom aspoň z dálky omrkli situaci.. Je to v poho, tam ten jez je uplně o hovně.. Je nižší a vlna se dělá po celý šířce.. Možná vlevo půjde i serfnout na slalomce, na plastu by to šlo 100%. Tak tedy hotovo, vyřízeno, víme odkud jedem. Takže převlíkačka, zabalovačka.. Pro případ kolize s trotlama v uniformách říkám, abychom si brali občanky.. Už jsem zažil svoje a nechat se v bundošprajdě vozit po Praze, zatímco kajak bude někde ležet na břehu, na stanici za účelem legitimace se mi nexce. Další nezbytnou součástí výbavy jsou peníze.. Pivo v bufetech v Klecanech ani v Dolánkách nám nedaj zadarmo, ani když přijedem na kajaku. Nevíme uplně co nás čeká, a tak bereme pro jistotu i házečku.. Sice tuším, že bude uplně na howno, akorát těžkej krám v lodi, ale náhoda je vůl. Fasuju jí do lodi já. Ještě přihazuju 2 tatranky, ony přijdou jistě vhod. No a taky telefon, kdybychom už nemohli, nebo se něgde v bufetu příliš zmohli :-). Pití si nechávám u Jožky v autě, další kilový závaží do lodi totiž nexci.

Převlíkání a nasedání, ta silnice nad kterou chčiju, vede asi po 10m rovnou do řeky. Tak tedy ,nezbytné rozhýbání rozcvičení (zatímco Jožka zaujímá fotografickou pozici na špičce Dětského ostrova), hned nás sleduje několik kolemjdoucích touristů. Pak řekne Váďuva to očekávané "jedem, ne?" a jedem.. Podjíždíme most a blížíme se k jezu, podél bufetu na navigaci, na níž navazuje plácek, kde čeká fotostřelec Jožka. Jo, když tam nejsou ty lodičky, vypadá to celkem malý, ale když se tam takhle ty mravenčíci blížej, dojde teprve člověku ten pravej rozměr.

Jedem v rozestupech, aby Jožka stíhal fotit. První jede Váďa, v pohodě, zdálo se mi, že ho vlna maličko nakrmila. He he. Ono se není čemu divit. Z tak 6m vysokého břehu nebo kolik to na vzdálenost já nevim 40m vypadá trochu jinak, než když se na pozvolném zkopečku zhoupnete vstříc vlně, která je najednou větší, než vy :-). Táák a do třetice David protrhává bariéru vlny.. V pozadí si všimněte toho válce. Tam se nám ani moc nechtělo :-). Super. Zamáváme Jožkovi a jedeme vstříc Karlovým lázním.

Atmosféra výletu je parádní, přecejenom centrem Prahy na slalomkách, všude hafo turistů, nábřežní hospody narvaný, krásný počasí, voda teče jako prase, jezy víří, to člověku přidá na náladě. Svícujeme v asi 50m vracáku u Střeleckýho ostrova. Jez na Karlákem jedeme zase vlevo kousek od tý židle u Sovovejch mlýnů. Tam totiž vlna vypadá nejschůdněji na nájezd na serfování. Jedu tedy pozadu a snažím se chytit vlnu.. Ale nedaří se mi to dobře, má to moc sílu a vlna je kratší.. Abych se udržel, musel bych se zapíchnout a to by mě stejně vykoplo, tak vzdávám pádlovací boj a nechám se vyvézt.. No, to jsem se před těma turistama moc nepředvedl, napadá mě, ale co.. Na ně seru. Hlavně že je to super. Chvíli na jezu blbneme, po druhý vlně přejedeme až pod šlajsnu doprostřed řeky, kde se dělá dobře rozjebaný rozhraní.. Serfujeme, koukáme a užíváme se tý parády. Pokračujeme vstříc turistům na Karlově mostě. Koukaj na nás, fotěj si nás atp.. Jedu esíčko pod jedním z vlnolamů, následuje protivodka za pilířem a druhá naproti jako brejle.. Jo, protivodka pod Karlovým mostem, to je pojem :-). Láďa jede zrcadlově proti mě, na druhý straně pokračuje blíž pilíři. Říkám si co asi dělá a pak říká: "Jóooo, šáhnul jsem si na Karlův most." Pochopitelně na tom by nebylo nic moc ojedinělého.. On a asi miliarda turistů před ním. Ale tady odtud zespoda to je o něčem jiném :-). Pokračujeme po proudu dál, ukazuju klukům "nepražákům" zavřený vrata Čertovky, na náplavce, která trčí z vody asi 20 cm uvažujeme o pivku v bufetu, ale když nám hosté na Váďovu otázku: "Za kolik maj pifko?" nikdo neodpovídá, tak pokračujeme dál. Fotí si nás Japonská turistka ze břehu, tak jí zamáváme do objektivu, nad tím bude kroutit hlavou ještě za 50 let :-). Blížíme se Helmovskýmu jezu na Štvanici, takže to moc neteče.. Trochu mám obavu, jak dlouho to bude trvat, ale zároveň se těšim na vorovku. Ale to, co tam bylo, předčilo moje očekávání.. Dámy a pánové, vlna uspávačka.. Nebo tak nějak bych to mohl nazvat. Tam se prostě na začátku udělal klasicky houpák s jazykem.. Asi tak 20m naprostá rovina a najednou z tý roviny se zvedala krásná, táhlá dlouhá a vysoká vlna, tak někam po ramena (když sedíš v lodi). No na slalomku uplně mega luxus.. Vibroval jsem v dolíku, na vrcholku, přejížděl po kohoutu rychle ze strany na stranu.. Jako pak jsem pustil Láďu, aby se ke mě přidal a pak jsem odjel, abych uvolnil místo, ale tam by šlo normálně si dát tácek s párkem a s pivem, naobědvat se a pokračovat v blbnutí. Ta vlna byla prostě tak přátelská, že tam byste se i vyspali a pokud se ve spánku moc nevrtíte, tak byste se v tý vlně zase probudili serfující :-).. Luxus, luxus, luxus !!. Tak jsem to tedy stočil po proudu. Vorovka nemá žádný překážky, takže je to jen rozlitá voda, celkem mělká, která teče hodně rychle z kopce.. Když to ještě trochu pobídnete a podíváte se do strany, jakou rychlostí si to mažete vůči nábřežní zdi dolů, je to fakt rychlost.. A to se projeví i tím, že když projedete tři vlny na závěr vorovky a přejedete tak do relativně stojící vody, uplně to loď vyhodí nad hladinu a sklouzne se s gejzírkem vody cákajícícm od stran.. Paráda. Tak to by bylo.. Jeden luxus na Štváně máme za sebou, ke druhýmu musíme dojít po svejch. Takže míjíme Lubáskovo doskočiště a před Negrelliho viaduktem vylejzáme. U břehu se motaj nějaký lidi, jedna luxusní kuna, jak jsme se později všichni shodli. Z dálky je pak vidět ze břehu na vlnu na Štvanici, zrovna v ní vibruje nějakej kyblík. Nalezeme a jdeme vstříc půlhodince totální radosti. Z bezejmenného kyblíkáře se po přiblížení vylíhne Lukáš Horyna, bejvalej slalomář a i můj soupeř v juniorech, kterej ale slalomu brzo po přechodu na dospělou kategorii nechal a jezdí na plasťáku. Dycky ho potkáváme na Lipně na Čerťácích. První vlna není už na slalomku nic moc.. Moc se balí a tak do ní najíždím jen 2x a je to víc řízení aby mě to nevcuclo, než radosti ze serfování.. Ale hned za ní se dělá jedna uplně mega mega mayhem perfektní, takže tam se střídáme.. A pod ní další a pod ní další.. Takže třeba v jednu chvíli je Lukáš v tý první, Láďa ve druhý a já ve třetí :-).. Paráda. Ze začátku mě to sem tam uteče, ale když jsem vyndal ten nacucanej zasranej házecí pytlík, tak to bylo o nečem jiným. Tam, kde jsem to chtěl.. Jako paráda, luxus, hotovo. Serfovačka, skákačka při výjezdu z vlny, mega. Uplně nejlepší bylo, nechat se vynýst až na vrchol tý vlny a jezdit na chvostu.. Nejen že na tom chvostu jsou nejvíc cejtit ty reakce na jakoukoliv změnu náklonu, ale i ten pohled na metrovou díru pod váma je skvělá.. A cákající voda z pod lodě je třešnička na dortu. No, máme před sebou ještě dlouhou cestu a tak musíme pokračovat. Sice se nám nikomu ani moc nexce, ale musíme. Jožka odjel pryč, tak už musíme dojet, teda pokud nexceme telefonovat, což by bylo alibistické a sráčské. Dole na Štvanici se chystá nějakej open air koncert, tak sedí podél vody několik lidí.. David tam navazuje konverzaci, když vyjíždí ven na volnou řeku, tak řve snad, že ta první byla nejlepší. Samozřejmě tak, že to všichni slyšeli :-).Cesta ze Štvanice na Troju je nudná, skoro to neteče, navíc se do nás dává na chvíli protivítr. Ale i tak nás to nezlomí a pod železničním mostem hážeme protivodky.. Pod silničním s Váďou zase zrcadlové esíčko. Cestou si říkáme, že jsme klidně mohli vzít naše mladý kajakáře (teda ne že bych to zrovna já rozlišoval, ale singlíři si jedou tak trochu vlastní skupinu :-( ). Láďa mě ale ujišťuje, že je dobře, že jsme to neudělali. Ne že by na to kluci neměli, ale poslouchat pak řeči, že to je dlouhý, že už nemůžou a že fouká vítr apod., to by nás asi netěšilo potom.

Blížíme se k Troji, z dálky rozpoznávám v osobě na začátku kanálu s foťákem Jožku, jak fotí jez. Prej akorát před chvílí přijel z Bauhausu. Že nás prej vyhodil, zajel si do Bauhausu, kam potřeboval a tak ho napadlo, podívat se do Troji, třeba tam zrovna pojedem.. A dopadlo to.. Zrovna u schůdků jde i Lubas, říká, že nás viděl před chvílí na Štváně. Prohodíme pár slov, tentokrát bez pusy :-)) a jedeme k jezu za Jožkou. Jez vypadá celkem hustě, ale ne nebezpečně.. To je hlavní.. Zrovna jede kolem policejní auto, tak nevíme, jestli pojedeme. Ale nakonec jedem. Váďa o tom nepochybuje, já řikám, že jde o howno a David se trochu drží zpět, že prej xce nejdřív vidět, co to s náma udělá.. Jožka se tedy nachystá do pozic fotografa a vyrážíme.. Klapka jezu je trochu pozvedlá, takže se dělá kulatej hrbol dolů, následuje hned vlna nahoru, jejíž vrcholek se sem tam překlopí a pleskne do tý jámy. Za ním to zase odtejká, druhá jáma a za ní vlna s vrcholovým válečkem a pak už jen takovej ten uklidňovací bordýlek do oleje. Váďa jede první, v druhé vlně musí trochu vylehnout, ale pohoda.. Já jedu po něm, pohled do díry je fakt úchvatnej, loď dostane rychlostní impulz, že by mohl i Markus Gronholm to zrychlení závidět. Pak stěna přede mnou, záklon na odhazovací záběr, špičku do vzduchu a dopadám předkem lodi přímo do druhýho válce tak, že mě to ani skoro nezabaluje.. Bomba.. David jede za mnou, vidím ho z vody zespoda, takže nevim moc co a jak, ale vypadá to, že nemá problém. Uááá, tak to byla paráda.. I trochu adrenalinu v tom bylo :-). Dole je akorát Zdena Grossmanka s dětma, tak dáváme řeč, přichází i Jožka k autu a dává nám napít.

No, ještě nejsme doma, tak jedem dál. Vstříc úseku kolem ZOO, kde je velkej sklon a dělaj se tam obyčejně docela peřejky. V nájezdu nás ještě naposledy fotí Jožka a daří se mu úlovek nečekaný, ostatně to sami vidíte :-). Tentokrát se tu dělaj vlny. Ale dost velký. Jako dá se na nich serfovat, ale problém je je chytit. Jak už jí chytíte, je to bomba, protože ony cestujou.. Normálně nekecám, ty vlny cestujou korytem nahoru a dolu. Tak to tak nějak zcákáme, celkem se zapotíme, protože právě při tom chytání se do vln je vždy potřeba docela zabejčit. Tak a je po všem. No po všem. Po všem co bylo divoký, co bylo zábavný. Teď nás už jen čeká pádlovat, pádlovat, pádlovat.. V tomhle duchu pokračujeme směrem do Klecan. U Kousek za Suchdolem míjíme plavoucí kládu, Láďa později přiznává, že v těhle místech procházel psychickou krizí :-). Já tuhle cestu znám velmi dobře z cyklocest do školy, takže vím, jak dlouhý rovinky nás čekají, a zrovna ta do Klecan je dost výživná, kdy snad kilometr dopředu vidíte věže roztocké efedrinky. K tomu nás tam potkal protivítr, no fuj.. Malé zpestření přišlo v podobě skútrujícího skútristy, možná pomohla i jedna z tatranek. Před klecanským bufetem u přívozu je ostrůvek. Váďa jede vpravo, já s Davidem vlevo s tím, kde to bude rychlejší. Už u nájezdu je jasný, že rychlejší to bude vpravo, ale to je jedno. Nakonec Váďa vpravo dostává můžkou do oka a musí brzit, takže u soutoku jsme všichni asi stejně.. Taak první bufet. Jdeme tedy bufetit. V jednom stánku objednávám pivo a klobásu. Klobása už ale není, jen nějaký hnusný opečený křídla kuřecí, tak říkám že jen ty piva.. Ujišťuju se, že berou mokré peníze, ale vzhledem k tome, že jsme tu atrakce, se smíchem slečna mokrou měnu přijímá. U protějšího stánku jsou na tom se zásobama podobně a tak David musí objednat 2 normální klobásy a jednu paprikovou.. Je to ňamka, sedí se dobře, ale rozsedět se tu by nemuselo bejt dobrý. Už nás dojela i kláda co jsme před časem předjeli, tak se po půl hodině tedy rozhodneme taky pokračovat v cestě.. Klecanskej jez je puštěnej uplně naplno, takže se dělá jen nízká vlnka jen na pravým jezovým poli. Levé je uplně rovné. Vlnka je dost velká, aby se na ní udržela slalomka, takže serfujeme.. Všichni vedle sebe.. Škoda že tu není Jožka s foťákem, to by bylo foto památeční panečku.. Pod Klecanama se to trochu na chvíli zúžuje vedle lomu, takže to docela odsejpá, ale pak se to zase rozlije a nic moc.. V Řeži už se trochu ochlazuje, přecejen jsme tu schovaní za sluníčkem. Tady jsem kurewsky zmoknul cestou z ČP v Troji, kde jsem se byl na kole podívat.. Fuj. Celej den potom jsem pak chroupal v puse písek :-). Čekal jsem, že to tu poteče víc, řeka tu obtéká obec s výzkumákem takovým meandrem a dycky to pod mostem vypadalo, že to má velkej tah.. Tak při tomhle stavu vody bych čekal ještě větší, ale nic moc.. Pod řeží na uzoučké cyklostezce na pravým břehu jde nějaká dvojice se psem.. Teda pes jde mimo stezku. Nebo spíš plave. Jenže je nějakej divnej a nemůže se dostat ne břeh. Lidi mu z vysokýho břehu moc nepomůžou a tak jde Váďuva s Čapem do záchranné akce. Já vynechávám, přecejen to zvládnou ve dvou a hlavně se mi xce docela silně xcát. Hledám tedy vhodné místo, ale na z dálky vyhlídnuté plážičce jsou nějaký lidi s dětma, dokonce na mě křičej, odkud jedu a jaký to je a tak.. Nějaká kuna :-). No, ale xcát k ní nepůjdu, žejo.. Jedu teda k druhýmu břehu gde musim vylejzat maličko do bahna. Zatím mě dojížděj v rychlým proudu kluci, dokonce předjíždějí, tak musim trochu máknout abych je dojel. Jsme u Libčic. Tady se roztažené údolí docela zůžuje, na levé straně je skála z Levého Hradce, nedaleko po proudu už je jez v Dolánkách, napravo vodochodský včelařský Dol. No a zrovna tady se do nás dává protivítr. Ale už docela hnusnej.. Na jez přijíždím jako první, vjíždím do rejdy plavební komory a na úrovni jezu vylejzám, abych se podíval, že to asi nepůjde. No nejde no.. Smrťák jako hovado.. Sektor je dost nahoře a válec se ve vývaru vrací dobrejch 15m zpět. A se vším co tam za těch pár dní přijelo - klády, klacky, flašky, sud apod. Do toho nejdem teda. ak pokračujem ke komoře, vylejzáme a jdeme do vyhlášenýho bufetu. Vede sem totiž cyklostezka z Kralup, je na ní pěknej povrch, je to asi jen 5km a tak si sem najdou cestu bruslaři, cyklisti, ale i jen ti, co si chtej zaject někam na pivko. Dáváme sekačku a pivo, David pobízí ještě malý. Už nemáme kam spěchat, domů je to jenom kousek. Ikdyž už jsme docela unavený a díky tomu, že ten úsek máme na sjezďáku sjetej nesčetněkrát, není tam nic, co by nás lákalo. Možná i proto se nám dolů nexce. Ale i to musí přijít a jdeme tedy s loděma k vodě. Pod komorou je násyp dost strmej, asi 6m vysokej a porostlej travičkou.. Napadá mě to teda sjet na lodi. Ne po špičce, vim howno, gde je pod hladinou nějakej lom, ale bokem by to mohlo jít. Zkouším hecovat kluky, ale nikomu se nexce. Když mi ale Váďuva říká, že jestli to dám, tak že budu megamasér a že to bude všem vyprávět, tak neváhám (prohlídnu si terén jestli tam není nějakej šutr nebo něco, co by ublížilo lodi) a nasedám na hraně. Kolemjdoucí koukaj, co že to dělám. No sešup pěknej, než se to na trávě utrhlo, byl jsem už víc jak půlkou prdele ve vzduchu, ale když se to rozjelo a ten šplouchanec :-).. Jsem megamasér a Láďa se mi klaní. Joho. Jedem dál, u Chvatěrub se to zase nad železňákem hodně zužuje, tak se to perfektně rozjede, ale brzdí nás protivítr. A to jsme ještě trochu schovaný za svahem na levým břehu.. Ale když vyjíždíme z pod železňáku, tak se to do nás opře naplno.. No humus.. Asi nejhorší část cesty.. Od Železňáku do Kralup. Hnus. Už jsem docela Kojak, Láďa si stěžuje že je totál, ale že krizi měl jinde a že to asi překonal. V Kralupech pod lávkou slyšíme hroznej jekot: "Láááááďoooooo, Lááááďooooo." No co asi? Jo, to paní Vovsová čeká na balkóně až pojedeme kolem, a s kamerou na nás svým cvičeným učitelským ječákem křičí :-). No, to je mi panečku přivítání :-). No, jedeme dál, už už je vidět na cíl cesty a když se za zatáčkou objeví na dohled most a vjezd do kanálu, všichni trochu nezaviněně zrychlíme. Já už se fakt těším na břeh, kluci asi taky tak. Na polozatomeném kanále trénujou nějaký Němčouři, tak mezi nima projedem brankama dolů.. Ty protivodky jsou v našem podání poněkud vlažné (vlažnější než jindy), asi musíme vypadat dobře mrtvolně :-). Vylejzačka, nohy přicházej k sobě, Láďa nemůže narovnat prsty na rukou, ale jinak jsme OK. Napijeme se, pobídneme tam druhou tatranku a čekám až přijede paní Vovsová aby mě hodila domů.. Uff, jako náročnej to byl vejlet, perfektní a jsem strašně rád, že jsme to podnikli.. Loni byl něco podobnýho Zákolaňák. To jsou věci, na který se člověk třese hrozně dlouho a když to vyjde, tak je to tak příjemný.. Že prostě můžem říct: "Jeli jsme Zákolaňák" a teď i "Jeli jsme z Prahy do Veltrus". Jo jo, už aby zase zapršelo :-). Ale víte jak? Všeho s Mírou, ostatně fotky ze srpna a září 2002 na webu mám taky, takže tak moc, to už radši ne...

Gory