Zapomenuté osobnosti Kralup

V Kralupech se narodila, nebo žila, celá řada významných osobností. Významných z hlediska rozvoje našeho města nebo z hlediska celostátního. Připomeňme si dnes alespoň dvě výrazné postavy z prvé poloviny našeho století.
První, dnes již téměř zapomenutý, byl František Biňovec. Narodil se v roce 1875. Byl majitelem
cihelny v Růžovém údolí v Mikovicích a vlastnil i menší hospodářství. Důležité však je, že byl již za Rakouska-Uherska v roce 1907 zvolen za poslance říšské rady ve Vídni. Mohl tak prosazovat zájmy kralupského kraje. A ty skutečně prosazoval.
Bydlel v Mikovicích, a protože mikovické děti musely chodit do školy až do Zeměch, chtěli si mikovičtí postavit vlastní školu. Pozemek vhodný pro stavbu školy však patřil mezi pozemky císařské. Proto Biňovec navštívil císaře Františka Josefa I. ve Vídni a dosáhl u něho osobní intervencí, že se v roce 1910 mohla stavba pětitřídní obecní školy v Mikovicích uskutečnit. Škola stojí dodnes. Je to základní škola v ulici 28. října.
Do Vídně na zasedání říšské rady jezdil Biňovec s profesorem T.G.Masarykem. Oba byli poslanci. Biňovec za sociální demokracii, profesor Masaryk za stranu realistickou. V roce 1911 byl Biňovec zvolen poslancem podruhé. Ale to se již blížil velký světový požár - první světová válka.
František Biňovec byl sice rakouským poslancem, ale s Rakouskem nesympatizoval. Dokázal to ke konci první světové války. V říjnu v roce 1918 se u něho ilegálně sešla schůze představitelů různých kralupských organizací a bylo dohodnuto, že 14. října 1918 bude v Kralupech proklamována republika a konec rakouské monarchie. Tak se také stalo, když 14.10.1918 Biňovec promluvil na Palackého náměstí z balkónu sedláka Karbana k několika tisícům kralupských občanů a vyhlásil republiku československou. Dojatí lidé smekali a na výzvu Biňovce odpřisáhli věrnost nové republice. Dům Karbanů, z kterého byla vyhlášena republika, již na kralupském náměstí nestojí, byl zničen při náletu na Kralupy a dnes je zde nově přistavené křídlo kralupské spořitelny. V Kralupech byla tedy vyhlášena samostatná Československá republika o 14 dní dříve nežli jinde. Rakouské úřady okamžitě vydaly na Biňovce zatykač, ale nestačily své represe uskutečnit. Válka byla prohrána a rakouská říše se zhroutila.
Po válce ve svobodné republice byl Biňovec opět zvolen jako poslanec do nově vzniklého parlamentu. Kralupy byly okresním městem, a Biňovec pro tento okres i pro Kralupy samotné mnoho udělal. Pracoval obětavě, a jak známo, vzdal se poslaneckého platu.
Po první světové válce měly Kralupy školy obecné i měšťanské, ale žádnou střední. Stavbě střední školy, tedy gymnázia v Kralupech, bránilo rozhodnutí tehdejšího ministra školství Rudolfa Bechyni, který trval na tom, že se již nová gymnázia stavět nebudou, neboť jich byl dostatek. Poslanec Biňovec trvalým nátlakem na ministra dosáhl, že bylo zrušeno malostranské gymnázium v Praze a místo něj zřízeno v roce 1923 gymnázium v Kralupech. To pak dostalo i sbírky a knihovnu zrušeného pražského gymnázia. Možná však, že v příznivém výsledku hrála i roli stejná stranická příslušnost.
Výstavba kralupského mostu představovala nejenom náročné technické dílo, ale setkávala se i s četnými byrokratickými překážkami ze strany různých zemských úřadů. Kralupské zájmy na ministerstvu veřejných prací úspěšně prosazoval právě poslanec František Biňovec. Jeho zásluhy jsou zhodnoceny zapsáním jeho jména na pamětní desce na kralupském mostě.
Poslanec Biňovec byl v Kralupech velmi oblíben. Před volbami kolovalo po Kralupech heslo "Ať si říká kdo co chce, my volíme Biňovce."
Kralupskému rodákovi a poslanci Františku Biňovci byl vyměřen dlouhý život. Zemřel v roce 1965 ve věku 90 let. Starší občané si ho ještě pamatují. A pamatují si rovněž jeho syna, také Františka, který založil v Mikovicích závod na výrobu umělecké i užitkové keramiky "Keramo".
Další kralupský rodák nebyl poslancem, ale přímo ministrem. Byl to Augustin Novák (*20. září 1872), význačný představitel bankovního světa poválečné Masarykovy republiky.
Chodil do obecné školy v Kralupech. Po studiích ve Slaném absolvoval Českoslovanskou obchodní akademii v Praze. Za první světové války se stal vrchním ředitelem Zemské banky v Praze. Po válce byl důvěrným spolupracovníkem význačného politika Dr. Aloise Rašína. Rašín se stal 14. listopadu 1918 ministrem financí mladého československého státu. Ministerstvo financí sídlilo tehdy v Clam-Gallasově paláci v Praze.
V následujícím roce (7. ledna 1919) svolal Rašín poradu odborníků z nejvyšších bankovních kruhů, aby s nimi probral odvážnou měnovou reformu vedoucí k osamostatnění měny. Mezi své nejbližší spolupracovníky vybral i Augustina Nováka. Zákonným platidlem se staly okolkované bankovky. S jejich výměnou se začalo na podzim. Celou měnovou politiku řídil bankovní výbor ministerstva financí, v jehož čele stál Augustin Novák.
Ještě v roce 1921 nebyla sestavena nová vláda, a tak 26. září 1921 byl ustaven poloúřednický kabinet, v jehož čele stanul ministr zahraničí Eduard Beneš. Ministrem financí se stal kralupský rodák, dosavadní ředitel Bankovního úřadu, Augustin Novák. Vyhradil si však, aby jeho místo v Bankovním úřadě zůstalo neobsazeno, neboť počítal s tím, že ministerské křeslo předá opět Aloisi Rašínovi.
Novák správně předpokládal brzký Rašínův návrat do vlády a nemýlil se. Již za rok (7. října 1922) složila slib nová vláda a Rašín opět usedl do křesla ministra financí. Při té příležitosti ocenil dobrou práci Augustina Nováka, který opatřil republice řadu zahraničních půjček a obnovil důvěru mezinárodního peněžního trhu k našemu státu. Novák se opět vrátil do funkce ředitele Bankovního úřadu.
Rašín po celou dobu svého vlivu na československé peněžnictví prosazoval tzv. deflační politiku. To znamená zvyšování hodnoty peněžní jednotky - koruny. To mělo za následek i negativní následky.
Zhodnocování kurzu koruny s sebou přinášelo pokles exportu, a to postihlo především zahraniční obchod a průmysl. Podniky se dostávaly do těžké situace, bankrotovaly, a stoupla prudce nezaměstnanost. Ministr Rašín se brzy stal nejnenáviděnější osobou vlády.
To, že Augustin Novák opustil post ministra financí, mu patrně zachránilo život. Zvláště kdyby byl pokračoval v deflační politice Rašínově. Na toho byl, jak známo, spáchán 5. ledna 1923 antentát přímo před jeho domem. Těžce raněný Rašín byl odvezen do nemocnice a na místo ministra financí byl opět navržen Augustin Novák. Prezident Masaryk s touto volbou souhlasil. K tomu však nedošlo pro stranické zájmy sociální demokracie. Novák nebyl členem žádné politické strany. Po několika týdnech Rašín smrtelnému zranění podlehl.
Vraťme se však do Kralup. V roce 1873 byli poprvé v Kralupech jmenováni čestní občané Kralup. Stali se jimi J. S. Skrejšovský, A. O. Zeithammer a J. S. Práchenský. Dnes již nám jejich jména mnoho neříkají. Byli to v tehdejší době čelní představitelé českého politického života. Ani jeden nebyl kralupský rodák a patrně nikdy v Kralupech nebyli. František Biňovec a Augustin Novák se v Kralupech narodili. První pracoval neúnavně ve prospěch města Kralup, druhý ve prospěch celého státu. Tím spíše by si oba zasloužili čestné občanství našeho města.

Ing. Josef Stupka